Alena Vávrová:
Z mého deníku čtenářského...
Spisovatelka a básnířka Alena Vávrová žije ve Františkových Lázních a je velkou patriotkou svého rodného města. V uměleckém životě enklávy západočeských lázeňských měst patří k nejvýraznějším osobnostem.
Audiozáznamy pořídila Alena Vávrová, ve videu byly použity materiály z dokumentu Tváře /Fatem TV, 2012/, fotografie Bohdana Holomíčka, Jiřího Hubeného, z archivu FS Barrandov, archivu Aleny Vávrové a Českého PEN klubu. Kreativní spolupráce na videu Markéta Mojžíšová, 2021.
Video můžete vidět také na
Alena Vávrová vystudovala Pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze.
Její knižní prvotinu s názvem Druhotina (1986).vydalo Západočeské nakladatelství v Plzni v r. 1986. Značný ohlas měla další kniha básní Nahatma vydaná nakladatelstvím Československý spisovatel (1989); autorka za ni získala Cenu Pražské imaginace Nadace Bohumila Hrabala. Reakcí na tento úspěch a na přátelství s Bohumilem Hrabalem je sbírka Soukromá Hrabaliana (1998), kterou cenili i Václav Havel, Josef Škvorecký nebo Zdena Salivarová.
Poté Vávrová vydává knihu básní věnovanou vínu s předmluvou a kolážemi Miroslava Horníčka Modrý pierot aneb Poháry plné cherubínů (2001). Výjimečné postavení Aleny Vávrové v uměleckém životě západočeských lázní se promítá do názvu jiné básnické sbírky Mé
a Františkovy aneb Z jiného světa (1993). Vávrové básnické stopy najdeme i ve sbornících Milostné mosty (1992) a Krajina v nás (1993), vydanými plzeňským Střediskem západočeských spisovatelů. Oddíl básní Carmina Burana, který autorka publikovala v almanachu ADIEU 2000, je částí obsáhlejší (dosud) rukopisné sbírky Poetické teroristické komando. Dále pak Vávrová vydala ručně šitou bibliofilii Marcikáj aneb Čajová báseň (1999), kterou do své antologie o čaji PIJU ČAJ převzal básník Ludvík Kundera (Atlantis 2003 Brno). Ihned byla rozebrána její pozoruhodná kniha pro rodiče s dětmi Rodinné balení /all inclusiv (2001). Následovaly troje básnické miniatury, Záložky, které si Alena Vávrová sama ilustrovala, dále pak rozsáhlejší kniha Síť plná rybářů, kniha plná smutku a desiluze (2006). Po ní přichází Vávrová s knihou básní Café Illusion a Žena nesmí maso tygra (2012).Mnohé její verše byly přeloženy do mnoha evropských jazyků, dokonce i do čínštiny nebo arabštiny. Na vydání ve francouzštině čeká její sbírka veršů o víně Modrý pierot.
Za sbírku básní Harlekýn na římse byla poctěna Cenou Bohumila Polana (2014).
V roce 2015 Alena Vávrová obnovila Literární Františkovy Lázně, které od roku 2016 do roku 2019 spoluorganizovala jako česko-německý literární festival.
Autorka je aktivní členkou Střediska západočeských spisovatelů v Plzni a členkou Českého centra Mezinárodního PEN klubu.
Více o autorce na
Alena Vávrová – Wikipedie (wikipedia.org)
Alena Vávrová – Festival Literární Františkovy Lázně (literarnifrantiskovylazne.cz)
Foto Jiří Hubený
Foto Foto Jiří Hubený, archiv Aleny Vávrové a PEN klubu
Prezentace uměleckého videoklipu Aleny Vávrové s názvem Je to tak a ne jinak je autorčinou poctou herečce Haně Maciuchové. Vido bylo poprvé promítnuto na autorském večeru Aleny Vávrové v Českém centru Mezinárodního PEN klubu 24. 6. 2021 a v zniklo s finanční podporou Města Františkovy Lázně.
Město Františkovy Lázně J&T Real Estate
dotovalo vznik videa. sponzoruje činnost PEN klubu.
Foto Jiří Hubený a Dana Mojžíšová