PENCAST prosinec 2023 - texty
Praha se zmítá v adventních poryvech a sype se na ni dnes už vzácný sníh. V předvánočním čase k vám přicházíme nejprve ze zprávou z Mezinárodního PEN klubu.
Co je nového v Mezinárodním P.E.N.
V londýnském ústředí je patrně rušno. Po nedávném odchodu dosavadní předsedkyně Olhy Mukhy resignovala s okmžitou platností na svou funkci tajemnice a dlouholetá “tvář PEN” Regula Venske.
Příčinou jsou zřejmě rozdíly v názorových postojích k současnému izraelsko-palestinskému konfliktu.
Z dopisu předsedy PEN Burhana Sonmeze volně cituji: “V pluralistických organizacích s demokratickou strukturou
se snadno vyskytnou názorové rozepře. I když vždy nesouhlasíme všichni se vším, sám bych si přál, abychom i nadále působili společně. Na druhé straně plně respektuji - a pokládám za předpoklad demokracie - právo členů distancovat se, pokládají-li to za nezbytné.”
Jak je uvedeno v odstavci 2 Charty PEN, věříme, že „za všech okolností, a zejména v době války, by umělecká díla, dědictví lidstva obecně, měla zůstat nedotčena národní nebo politickou vášní. ... V každém konfliktu jsme se snažili prosazovat svobodu projevu a podporovat ohrožené spisovatele. Při tom jsme se drželi „ideálu jednoho lidstva žijícího v míru“, jak je zdůrazněno v odstavci 3 Charty PEN: „Členové PEN by měli vždy využívat svého vlivu, který mají, ve prospěch dobrého porozumění a vzájemného respektu mezi národy, zavazují se, že udělají maximum pro rozptýlení všech forem nenávisti a prosazují ideál jednoho lidstva žijícího v míru a rovnosti v jednom světě. Náš přístup ke konfliktu v Izraeli a na okupovaných palestinských územích je stejný jako ten, který jsme přijali k válce Ruské federace proti Ukrajině, ke konfliktu mezi Arménií a Ázerbájdžánem o území Náhorního Karabachu nebo ke konfliktu mezi Rychlou podporou síly (RSF) a Súdánské ozbrojené síly (SAF) v Súdánu. Svoboda projevu, bezpečnost autorů a mírové řešení jsou jádrem každého našeho hovoru. Zásady, které zastáváme, nabývají v těchto těžkých časech stále většího významu.”
Tolik předseda PEN. Možná by však neškodilo, kdybychom se nad otázkami osobního postoje a svědomí zamysleli. Každý sám a pro sebe. Jak být v těchto dnech moudrý konkrétně a konstruktivně? A tak se dostáváme k druhé rubrice:
Co je nového v Českém PEN klubu
V poslanecké sněmovně proběhla 4. prosince 2023 konference pod názvem Jak sdílet, prosazovat a chránit evropské a demokratické hodnoty v době války. Zorganizovalo ji Evropské hnutí v České republice a Institut evropských demokratů ve spolupráci s Českým centrem Mezinárodního PEN klubu a Evropským Institutem Renaissance pod záštitou ministra pro evropské záležitosti Martina Dvořáka a poslance Jana Berkiho, člena Výboru pro evropské záležitosti.
Ve svém úvodním příspěvku navodil zástupce ředitele ústavu pro evropská studia Europeum Viktor Daněk základní téma debaty takto: "Českou společnost charakterizuje dlouhodobě zanedbaná debata o významu členství země v Evropské unii. Spolu se Slovenskem Česká republika dlouhodobě vykazuje nejnižší zájem o volby do Evropského parlamentu. Průzkumy Eurobarometru nebo STEMu dále ukazují, že podstatná část veřejnosti jednoduše EU nerozumí. Jde o dlouhodobé selhání elit i médií. Situace se zvolna mění k lepšímu. Na unijní úrovni navíc sledujeme debatu o tom, zda EU nereformovat."
Na konferenci vystoupila řada našich i zahraničních hostů. Za Český PEN promluvil jeho předseda Ondřej Vaculík. Svůj příspěvek nazval Evropa snů a skutečností a velmi doporučujeme, abyste si jej vyslechli. Záznam naleznete v rubrice Aktuality www.penklub.net/aktuality nebo na https://youtu.be/VcSPy7Mph2I
Příspěvek si také můžete přečíst v přiloženém dokumentu zde:
Ondřej Vaculík: Evropa snů
a skutečností
Dvě pozvánky na prosincové pořady PEN klubu v Kolowratském paláci
Ve čtvrtek 14. prosince od 17.00 to bude stát za to. Ondřej Vaculík tu vystoupí s úvahou, již nazval Trnitá cesta za Madáchem aneb Tragédie v životě člověka i na divadelních prknech. Pohovoří v ní o Imre Madáchovi, maďarském romantickém spisovateli, básníku a dramatikovi.
O klíčovém díle maďarské literatury, divadelní hře Tragédie člověka, jeho souvislosti s faustovským mýtem dále pohovoří - zejména s ohledem na inscenací Miloše Hynšta z konce osmdesátých let - Vladimír Just.
Týden na to, tedy 21. prosince od 17 hodin, vás zveme na uvedení monografie, kterou vydala Knihovna města Plzně ke 100. výročí narození spisovatele Miroslava Holuba. Holub se totiž v Plzni narodil a publikace přirozeně akcentuje jeho vazby na Plzeň. Na jeho tvorbu se z různých pohledů zaměřili literární historici
Ivo Harák a Vladimír Novotný a s nimi i lékař a básník Bohumil Ždichynec. Publikace je doplněna obrazovou dokumentací.
Deset let projektu Divadla AGADIR: Na strunách naděje
Deset let už letos dovršil projekt našeho kolektivního člena, moravského Divadla hudby a poezie AGADIR, který se nazývá Na strunách naděje. Měl by být hlasem umlčovaných, ponižovaných a vězněných spisovatelů, básníků a básnířek z celého světa. Za posledních deset let členové divadelního souboru představili v rámci tohoto projektu třicet osm autorů a autorek ze šestnácti zemí včetně Běloruska.
V letos předposledním představení uvedlo divadlo poezii básníka a překladatele Andreje Khadanoviche
v českém překladu Maxe Ščura. Představení v Knihovně Jiřího Mahena v Brně a v Knihovně Václava Havla
v Praze se osobně zúčastnil i sám autor.
Hlavní dramaturgyní a pořadatelkou akcí divadla AGADIR je básnířka a spisovatelka Milena Fucimanová, dlouholetá členka Českého PEN klubu. V listopadu připravila se svými kolegy scénické čtení šesti autorek Současná slovenská poezie - Z očí do očí. Kromě první premiéry v Bratislavě a druhé v Brně následovalo ještě devět repríz po moravských městech a knihovnách. Milena Fucimanová k tomu říká: “Takový řetěz v rychlém sledu za sebou jsme ještě nepodnikli.
Je to pěkná věc, ale přiznejme, i veliká zátěž. Vždycky se směji, že máme zavazadel jako Národní divadlo… Také scénické čtení Andreje Khadanoviche bylo provázeno nejen živou hudbou - bez té to ani nejde!, ale také všemi dalšími technickými "hejblaty". Máme různobarevná světla, používáme různé zvuky. Vím, že poezie je záležitost ztišení, ale to platí hlavně
pro čtenáře. Divák musí být nějak upoután, musí se mu nabídnout i něco pro oči, nejen pro uši. Také se nám osvědčilo promítání, celý proces je tím oživený. S tím se ovšem pojí podmínka: musíme mít větší prostor. Vždyť těch káblů, nástrojů, notebooků a kulis je pro každé představení potřeba opravdu hodně.”
Všechna představení Divadla AGADIR vyšla na CD, v další sezóně už z nich bude pořizován videozáznam. PEN klub
si iniciativy všech členů souboru pod vedením Mileny Fucimanové velice váží. Přináší nám do povědomí poezii lidí, kteří jsou politicky ohrožení nebo pronásledovaní. Projektu Divadla AGADIR blahopřejeme k desátým narozeninám
a přejeme hodně sil a elánu do let příštích.
A vám všem radostné svátky vánoční a sílu a kuráž do příštího roku. A teď si společně dopřejme trochu adventní pohody u šálku kávy a poslechněme si, co nám o ní tentokrát poví Honza Čáp.
Etymo & Eskymo Honzy Čápa: České kávoviny – seriál Jiný kafe (2)
Vítejte v dalším díle podcastového seriálu Jiný kafe, který se tentokrát věnuje kávovým náhražkám.
Zatímco v současnosti vychází podle statistik na jednoho dospělého Čecha ročně až dvě kila zrnkové kávy, ještě
za obrozenců, kdy v salonní češtině vznikaly první kávové termíny - si každý tu pravou zrnkovou kávu dovolit nemohl. Z dobových pramenů ostatně víme, že i za první republiky byly stále běžnější nejrůznější kávové náhražky, kterým se dodnes říká kávoviny.
Když se třeba z úsporných důvodů pražilo kafe jen z bobů nebo červeného oplodí kávovníku, tedy takzvaných slupek, říkávalo se výslednému nápoji káva sultánská nebo blízkovýchodním místním jménem sakka. Mnohem populárnější bylo ale postupovat v duchu dnešního gastronomického experimentátora Ládi Hrušky a rostlinu kávovníku nahradit v šálku úplně jinou a lacinější surovinou.
Takto se třeba cikorka pražila z kořenu čekanky obecné. Téhle léčivé bylině se říká čekanka proto, že roste u cest, jakoby na někoho čekala. Ale proč se náhražkové kávě z jejího kořene říká cikorka? Latinský název čekanky
je cichorium (kikórium) psáno ovšem s cé.
Vedle cikorky proslula v Čechách hlavně Melta, což je obchodní název rozpustné kávy, který je nápaditý a logický – - melten totiž znamená německy „tát, rozpouštět se“. Když se Melta začala ve 40. letech vyrábět v Pardubicích
z pražené čekanky, cukrové řepy a drcených obilek, v reklamě se říkalo: „Držíme se svorně v kruhu, káva z Melty jde nám k duhu!“
Dnešní směs používá místo cukrové řepy topinambur, což jsou podzemní hlízy jednoho druhu slunečnice, který
se jmenuje podle domorodého kmene z Jižní Ameriky. Proč, to si snad řekneme jindy.
Každopádně se těmihle kávovinami v 21, stoletá vracíme i ke svým kořenům historickým, protože náhražky, které byly dřív dobré pro nemajetné, doporučují se dnes i pro nezdravé majetné. Kardiaci, diabetici i těhotné ženy
o bezkofeinové meltě nejspíš slýchají i dnes.
Ale ještě slovíčko ke kořenům rostlinným: K těm historickým kávovinám patřívala totiž káva cviklová, u které podle výrazu cvikle asi uhádnete, že se vyráběla z červené řepy. Existovala ale i káva kváková, připravovaná prý
z takzvané burgundské řepy. A pokud stejně jako já nevíte, co to je – zajeďte si na Slovensko, tam totiž kvaka dodnes říkají tuřínům.
Tím ale alternativy nekončí. Tak jako se traduje, že nouze naučila Dalibora hrát na housle, naučil nedostatek kafaře pražit také bukvice, ječmen a pšenici špaldu. Ještě v 60. letech vyráběla se mimochodem v Československu kromě špaldovky i prášková káva s názvem žitovka.
Starší slovníky uvádějí ovšem i kávu žaludovou, a dokonce uhelnou, tedy prý uhlím barvenou. Těch kávových druhů a názvů máme v češtině tolik, že některá vznikala v kavárnách i nedorozuměním. Příště si třeba řekneme, proč si u nás lidé objednávali kávu „piccolo“.
Tak v příštím roce 2024 na slyšenou a nejen u kávy!
Prosincový PENcast připravili: Olga Walló, Dana Mojžíšová, Ondřej Vaculík a Honza Čáp.
Foto: Jaroslav Veis a archiv Divadla AGADIR