ČESKÉ CENTRUM MEZINÁRODNÍHO PEN KLUBU

Následující příspěvek se týká horka v češtině, a připravil ho Jan Čáp, který zároveň připomíná, že od prvního podcastu PENu uplynul právě rok. K vašim prvním posluchačským narozeninám vám tedy přejeme, ať se s letními teplotami vypořádáte stejně úspěšně jako naše mateřština.

​

Teplotní rekordy letošního léta nutily člověka zamyslet se nad fenoménem, o kterém psal už jazykový guru Pavel Eisner, totiž nad češtinou termickou.

Bereme už za samozřejmé, když emoce líčíme pomocí teplotních změn, a automaticky mluvíme o chladném postoji, studeném přijetí a mrazivém pohledu. U opačných pocitů rtuť pomyslného teploměru zase stoupá, a tak pozdravy a náruče líčíme jako vroucí, vroucné a vřelé.

A po stupnici Celsia svedeme vyšplhat i nad vodní bod varu, a dobře tedy známe, jak vypadá člověk horlivý, který pro něco zahoří něco podnítí, je zapálený, případně i láskou vzplane. Zdí se mu třeba o žhavých polibcích, a když

ty se nedostaví, bývá zas vznětlivý a snadno se dopálí.

Tepelné dědictví na jazyce nesou ale méně nápadná slova jako podnět, nevraživost nebo žárlení, které je odvozené od žáru stejně jako horko souvisí s hořením a parno zas s horkou párou. Pro starší občany je to letos výheň a pálí to čertovsky, pro mladší je zas vedro ty voe jak v sauně.

Čeština se zkrátka dokáže oteplovat s dobou. S vřelou náručí ostatně už dávno ve složených slovech přijala cizí slovní základ thermo, a tak máme termojaderné elektrárny, termoprádlo i termosku - tenhle slovní základ pochází

z řečtiny, jak dobře vědí u řeckých Thermopyl, které se tak jmenují kvůli horkým pramenům, které tam ze země vyvěraly snad ještě před tou památnou dějepisnou bitvou.

Novověká česká mládež přistupuje k jazyku kreativně, a tak už v konverzaci registrujeme novotvary jako hicparáda, což je něco jako televizní přehlídka zítřejšího vedra na jihu severu i západě Čech.

České vedro je mimochodem příbuzné německému (Donner) wetter i anglickému weather, a podobně jako jejich další bratranec vítr nepatřilo dřív k povětrnostním extrémům - obrozenec Josef Jungmann líčí vedro jako „jasné

a slunečné počasí“ - nebylo to tedy vyložený pařák jako dneska.

Souvisí s emocemi i to, když se o lidech říká, že jsou teplí?

Tohle označení pro homosexuály přišlo také z němčiny, konkrétně ze sousloví „die Warme Bruder“ - teplí bratři,

a když je etymologové vysvětlují, zmiňují obvykle dvě věci:

Německého sexuologa Magnuse Hirschfelda, který tvrdil a snad i naměřil, že těla homosexuálů mají vyšší teplotu, což by to označení „warme“ vysvětlovalo. Ještě blíže pravému původu se ale zdá být jazykověda, která upozorňuje, že teplý i warm neznamenalo vždy úplně to samé, co dnes. I obsahy slov se občas někam vypaří.

Když například Karel Václav Rais mluví o „teplé nevěstě“, myslí tím nevěstu majetnou a až komicky dnes působí příklady z Jungmannova slovníku, mezi kterými se uvádí: „Ten streyc gest teplý, neb má dwa swobodné lány

w pšeničně půdě.“

Slovo teplý prostě znamenalo i „bohatý“ a vedle toho už také to zmíněné, citově přenesené „vřelý nebo vroucí“.

A proč ještě si troufáme tvrdit, že teplí bratři bývali vřelí? Protože podobná proměna významu proběhla

i v angličtině:

Dnes už internacionální slovo „gay“ značilo původně a především vše radostné, bezstarostné veselé a vřelé. Teprve v 19. století získali gay lidé promiskuitní pověst, a když nahlédneme do německého užití „teplých bratří“, zjistíme,

že i v Berlíně se o nich mluvilo v podobně bezstarostných a nevázaně rozpustilých kontextech.

Teprve když se v minulém století ke slovu gay přihlásili ti, které přitahují osoby stejného pohlaví, stalo se slovo gay

i v češtině neutrální – a je tedy bezpříznakové, na rozdíl od hanlivých teploušů, teplajzníků a mužů takzvaně přihřátých.

Obecně jsou ovšem čeští mluvčí spíš celoročně teplomilní. Pochvalují si, když je někde teplíčko jako v peřinách nebo v pokojíčku, a dokonce prý takovému prostředí dávají přednost před čerstvým vzduchem – to když říkají,

že je někde smrádek, ale teploučko.

-JČ-