ČESKÉ CENTRUM MEZINÁRODNÍHO PEN KLUBU

Eugenie Trützschler von Falkenstein, rozená Fügnerová, je německá politoložka, historička a spisovatelka českého původu. Věnuje se česko-německým vztahům, problematice střední Evropy, politické kultuře a roli regionů ve sjednocené Evropě.

Narodila se v Praze v roce 1950. Její otec, bývalý diplomat, pracoval za komunistů jako pomocný dělník v továrně, matka, promovaná historička, se také nemohla věnovat svému povolání a živila se jako domácí dělnice pletením.

​

O svém dětství a mládí v Praze říká: "Pokud vzpomínám, co na mě mělo největší vliv, bylo to několik věcí. Pro mého otce to byla katastrofa, že se mu narodila dcera, vždycky si přál syna. Byla jsem poslední z klatovské větve Fügnerů, proto jsem jako dítě musela nosit krátké kalhoty a na hraní jsem měla jen autíčka. Bydleli jsme v malém bytě v šestém patře, já spala vždy jen na rozkládací posteli. Moje babička, matka mého otce, byla dcerou generála Jana Durdy z Jaroměřic na d Rokytnou. Pokud to bylo možné, raději jsem pobývala u ní a ne doma, protože babička se mě snažila všemu důležitému naučit.

​

V dětství jsem měla kamarádku Hanku Arie. Naši otcové pracovali společně v továrně a pouze na noční služby. Jelikož v našem dvoupokojovém bytě byla v každém pokoji jedna postel, tak u nás přes den spali a já jsem trávila celé dny vedle v domě u Ariů,

S Hankou jsme se chtěly stát tanečnicemi na laně, proto jsme pilně cvičily v jejich kuchyni. V polovině šedesátých let se Hanka

s rodiči odstěhovala do Izraele a tím náš sen o kariéře tanečnic na laně skončil. Já jsem ale cvičila dál, stejně jako jsem od pěti let chodila do baletu, který mě naučil disciplíně.

​

Po týdenní dovolené v Mnichově v lednu 1967 matka požádala o politický azyl. Moje představa, že se rovnou vrátím zpět do školy,  byla naivní: neměla jsem peníze ani vhodné vzdělání. Nejprve jsem asi půl roku hlídala děti, potom jsem byla přijata na zdravotní školu. Poté jsem opět nastoupila do školy, abych se naučila jazyk a mohla maturovat z matematiky a fyziky.

​

Když se mi narodila dcera, absolvovala jsem díky stipendiu pedagogickou fakultu a po čtyřech semestrech se stala bavorskou učitelkou. Když jsem se podruhé vdala a narodilo se mi druhé dítě, pokračovala jsem ve studiu. Pravděpodobně proto, že jsem ještě stále měla trauma z Prahy, kde by mi nikdy studovat nedovolili.

​

Pro Češku v Německu jsou téměř automaticky středem zájmu a tedy i výzkumu německo-české vztahy, nebo obecněji vztahy mezi národy. Poté co jsem získala diplom z politické vědy a doktorát z historie v tomto oboru, cítila jsem potřebu dozvědět se více

o jiných národech. Po druhé pedagogické zkoušce jsem čtyři roky působila jako učitelka na řeckém lyceu v Mnichově, poté jsem absolvovala další vzdělávání turečtiny a pět let pak učila turecké studenty na střední škole.

​

Po roce 1989 jsem se mohla vrátit do Československa a do Prahy a také tam se aktivně věnovat mezinárodním vztahům

a podporovat německo-české porozumění. Podle mého názoru je pro pochopení politických vztahů nutné nejdříve pochopit osudy lidí, kteří stojí za jednotlivými historickými událostmi.  Začala jsem o těchto osudech psát v příbězích a románech. Už dlouho se neomezují pouze na Čechy nebo na bývalou monarchii. Píšu také o svých zkušenostech ve východoněmecké administrativě, v níž  jsem pracovala od roku 1992."

​

Více o autorce a její tvorbě na:

Eugenie Trützschler – Wikipedia

Aktuelles | Eugenie Trützschler, (eugenie-truetzschler.de)

Eugenie Trützschler-Fügnerová (lidovky.cz)

www.trueringer-literaturrat.de 

www.exilpen.org

www.schulportal-thueringen.de

www.bookrix.de

www.deutsch.radio.cz: Man hat uns unsere Identität genommen… Radio Prag 

www.zeitzeugenbuero.de

www.ddr-geschichte-vermitteln.de

​